Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den desátý..

16. 10. 2009

USA TRIP

 

Day 10 12.10.09  Yosemitský národní park

 

Je před pátou ráno a já se probouzím naprosto rozlámána, bolí mě záda, krk, nohy..ale v tu chvíli to je naprosto jedno. Před sebou mám nádherný pohled a pocit, který můžete zažít jen v Death Valley. Ničím nedotčená příroda se probouzí. Jsme obklopeni tichostí skal, které k nám propouští jen červeno-růžovo-fialové červánky. Jiné slovo než romantika mě ani nenapadá. Sice jsme toho moc nenaspali, ale rozednívání v Death Valley stálo za to. Honza se už taky pomalu probouzí a cosi bručí jako obvykle. Pohled kolem sebe ho však ale taky naprosto odzbrojí. Dělám pár fotek, snídáme v přírodě a za pár minut vyrážíme směr Yosemite. Kocháme se ještě několik mil tajemnou krásou DV a chceme si ten pohled uchovat v mysli navždy. Dalo by se říct, že poměrně často v USA nevěřícně a tiše zíráme s otevřenou pusouJ.Projíždíme neuvěřitelnými kopci a serpentinami, dolů a nahoru a když se otočíme, vidíme, co vše jsme cestou k dálnici 395 projeli. Nejvíc z toho byl samozřejmě nadšený Honzík. Pomalu ale jistě vyjíždíme z Death Valley a dostáváme se do civilizace. No civilizace, pár krámků, motylků nebo kaféček v Lone Pine a Independence. Když se snažíme najít obchod s potravinami, je to problém. Nakonec dorážíme do horského centra Mammoth Lakes, kde to řeší teplá bagetka z Subway. Potřebujeme také prvně natankovat, Honza se pouští do boje s mašinou, která nám nechce vzít kartu. Naštěstí na bohem zapomenuté benzince se opět projeví ochota amíků a prodavač ještě s kolemjdoucím vysvětlují jak to jako tady funguje. Povedlo se a my vyrážíme dál. Míjíme druhou největší horu USA Mont Whitney, která je součástí kouzelného bílého pohoří. Před samotným Yosemitem je ještě spoustu pěkných věcí, takže se rozhodujeme, že to vše v klídku projedeme a Yosemite necháme na další den. Projíždíme krásami Sierry Nevady, což jsou převážně jezera obklopená horami. Kolem June Lakes je spoustu kempů a v letním počasí to tu musí být paráda. Poslední, nejznámější jezero, kde zastavujeme je Mono Lake, jehož unikátem jsou solné krápníky vyčnívající z vody. V přilehlém městečku LeeVining bychom se rádi pro dnešek ubytovali a tak se ptáme na motely a na Yosemite vstupní pas. Ještěže se Honza zeptal, protože vzápětí se dozvídáme, že dnešek je posledním dnem, kdy je možné si ještě Tioga pass na projetí Yosemitu po silnici 120 zakoupit, díky nepřízni počasí, která se už brzy projeví. Vyrážíme tedy rychle do Yosemitu, kdybychom jeli zítra, tak už se tam nedostaneme a museli bychom to celé objíždět, což je asi dalších 350km navíc. Což bylo z pekla štěstíJ Oželujeme tak dochované pravé westernové městečko Bodie, z dob časů kalifornských zlatokopů, ale nedá se nic dělat. Vjíždíme do Yosemitu, platíme Yosemite pass za 20 dolarů, který je platný na 7 dnů. A už se před námi pomalu rozprostírá zas něco úplně jiného. Obrovské skály, louky, jezera, kopce, údolí a teplotní rozdíl je už opravdu znát. Ochlazení a vítr, i když místami je příjemně. Projíždíme krásně celým Yosemitem a zastavujem na všech místech, které se nám líbí. Hledáme také místo na přespaní jelikož park je plný kempů, problémem však je, že víc jak polovina je již po sezoně zavřená. Zatím jsme ale v pohodě a dál se necháváme unést jedinečností tohoto parku.

 

Já dodávám, že plná nádrž nás vyšla za 35dolarů, což vychází asi 12korun na litr benzínu. No benzínu, oktanové číslo 87 mluví za vše. Na to by se mě doma Bávo ani nerozjelo, holt dementi noJ Kvalitnější benzín je 89oktanový a nejlepší je dokonce 91oktanů. Přivést jim sem náš normální benzín tak se asi poserou.

 

Jak psala zlatka projíždíme celý Yosemit po Tioga Pass road 120 a užíváme si neuvěřitelných výhledů po krajině. Osobně už vytahuju z baglu i bombra páč venku je fakt kosa, evidentně se opravdu blíží těžká změna počasí. Sjíždíme nakonec až do centra Yosemitu, do Yosemite Village. I tady se snažíme sehnat ubytování, ale všechny kempy hlásí plno a přespávat na jiných místech je zakázáno. Ono i v kempu je dost výmluvných tabulí hlásajících nebezpečí medvědů. Jen za tento rok psaly o počtu cca 600 incidentů, kdy se medvídek rozhodl sežrat jídlo, posádku nebo rovnou celé auto. Což bych já samozřejmě uvítal páč by to byl dobrej zážitek na vypravování, ale máme smůlu, žádný méďa se neukazuje. Je nám ještě doporučena jedna možnost ubytování, ale i ta se vzápětí ukazuje jako nereálná, všude plno, a kde plno není tak chtějí za noc 100 a více dolarů, což odmítáme vydat. Nakonec to vzdáváme a již za tmy kolem sedmé večer rozhodujeme, že zkusíme štěstí venku z parku, prostě kousek dál. Dojíždíme přes El Portal nakonec až do Mariposi, což je asi 70km, ale co se dá dělat. Již silně unaveni nakonec Motel seženeme za přijatelných 59dolarů i s internetem. Dojeli jsme tak nakonec radikálně dál než jsme pro dnešek plánovali, ale holt to tak dopadlo. Na zítra plánujeme den strávit v Yosemitu, tak doufáme, že předpověď počasí nebude tak hrozná jak hlásí..

 

Náhledy fotografií ze složky Yosemite National Park

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář