USA Trip 09

USA TRIP

Day 19 21.10.09  On the Route 66

Probouzíme se do krásného slunného dne, posledního pod kalifornským sluncem. Dnes už se chceme vracet zpátky do Vegas, tudíž do Nevady. Naházíme do sebe klasickou snídani, tudíž toasty a já si vzápětí dávám první ranní cigaretku, při které koukám do mapy. Je to rozhodnuto, pojedeme se ještě podívat do národního parku Joshua Tree. Z ….. je to asi 120km, takže napohodu. Město ….. kde jsme spali protíná legendární silnice Route 66, pro mě další lákadlo. Cesta do Joshua vede přes všudy přítomnou Nevadskou poušť, takže převážně rovina tudíž to utíká pěkně rychle i se zastávkou na jídlo. V Josua Tree village zastavujeme u visitors centra, bereme mapu a o kousek dál vjíždíme do parku, kde platíme 15 dolarů za auto. Platnost týden. Již cestou sem potkáváme podivuhodné stromy jenž daly celému parku jméno. Se svými pokroucenými větvemi působí neobvykle a mít je doma na zahradě tak každý bude dost čumět co to vlastně jeJ Každopádně park netvoří jenom aleje stromů Joshua, ale hlavně skály. Příroda si zde opět vyhrála jak to šlo a podle nás vytvořila neuvěřitelné pohledy jenž opravdu vypadají jako namalované kulisy některého z klasických westernů. Neuvěřitelná podívaná. Ono ostatně podle fotek poznáte sami. Každou chvíli zastavujeme a nevěříce tu krásu kolem obdivujeme a právě fotíme. Vyrážíme nejdříve taky na malou turu po Hidden Valley a poté k Baker Dam. Ještě se jedeme podívat na Key point, odkud je fajne výhled na kalifornské údolí i se známým tektonickým zlomem San Andreas. Pomalu, ale jistě se nám den krátí, trávíme v parku čas až do setmění. Chtě nechtě tak vyrážíme zpátky do Vegas. Je sedm večer a já mám před sebou ještě asi 350km. Navigace se nás sice snaží hnát někudy jinudy, ale my se vracíme zpátky do …., páč se prostě aspoň těch pár desítek km co to je do Barstow chci projet po Route 66. Jasně, můžeme jet rovnou po dálnici, ale to by nebylo ono. Takže si sice o kousek zajíždíme ale co, projel sem se po legendární Route 66, která původně začínala v Chicagu a vedla až do LA, kde v Santa Monice končila. Její zašlou slávu už sice připomínají jen cedule s nápisem Historic route, ale svoji hloubku to má i po těch letech, kdy její funkci přebraly mezistátní interstate a jiné dálnice. Největší její kousek se zachoval ve vedlejší Arizoně kolem města Flagstaff, které se tak nějak stalo srdcem této legendární Route 66. Jedeme po ní asi hodinu, nesmí zároveň chybět aspoň jedna fotka dokazující, že jsem tu fakt byl a v Barstow tak pak již najíždíme na dálnici I15 vedoucí přímo do Vegas i dál do Slat Lake City. Už jen přejezd hranic do Nevady je kouzelnou podívanou pro všechny, kdo tu jedou. Hned za projetím hranic Kalifornie a Nevady se rozsvítí z ničeho nic ohromné centrum kasín a s tím všeho spojeného, aby každý hned okamžitě věděl, že je ve státu hazardních her, alkoholu a nekonečné show, státu Nevada. Poté už je to jen pár desítek minut, kdy již z dálky jednoznačně vidíte, že se blížíte k něčemu nepopsatelnému. Celá noc jakoby najednou zmizí a před vámi se uprostřed nevadské pouště z ničeho nic objeví zářící sin city, Las Vegas. Již z dálky jde jednoznačně určit centrum toho všeho, magický Strip, protože všechny jeho obří hotelokasína jsou jasně nejvyšší a nejvíc osvětlené. Je jedenáct a já parkuju před Wild Wild Westem a jdeme se zeptat na ubytko. Slečna na přepážce nás celkem překvapuje cenou, která je diametrálně jiná než jsme měli předtím, prý jen díky tomu, že tentokrát nemáme rezervaci. Tudíž bez pozdravu odcházíme a oba se Zlatíkem nahlas hulákáme něco o amerických k… Přece jenom sem za dnešek ujel cca 550 km, takže už bych rád někde tu hlavu hodil. Nakonec se rozhodujeme, že zůstaneme v autě, páč platit ve dvanáct v noci za nynější noc se nám nechce. Auto necháváme nejdřív u jednoho fastfoodu, kde já defakto hned na rozkaz ZlatíkaJ usínám. Po dvou hodinách vzhledem k pochybným existencím motajících se kolem auta měníme stanoviště zpátky na parkoviště WWW. Kde mě kolem šesté ráno Zlatík budí, že jí je kosa. Jelikož už je ráno tak se přesouváme do motelu, kde nám již budou počítat jen jednu noc i když přijedeme takhle brzo. Nakonec tak až kolem půl osmé ráno totálně unavený padáme do postele a okamžitě oba usínáme.